O zadání magisterské diplomové práce žádá student obvykle v průběhu 7. semestru studia písemně na předepsaném formuláři. Vyplněnou žádost odevzdá ve stanoveném termínu v sekretariátu ÚTRL.
Termíny odevzdání práce spolu s přihláškou k SZZK jsou uvedeny v harmonogramu příslušného školního roku. Diplomová práce se odevzdává ve dvou exemplářích v tuhé vazbě spolu s anotačními kartami v češtině (2x) a cizím jazyce (2x).
Student se ke zkoušce a obhajobě přihlašuje odevzdáním vyplněné přihlášky a v případě diplomního oboru spolu s přihláškou odevzdá dva exempláře diplomové práce (spolu s anotačními kartami) v sekretariátu ÚTRL ve vypsaném termínu.
Přihláška se vyplňuje pro každý obor zvlášť.
Na přihlášce je nutné uvést obor, z něhož student bude zkoušku skládat, a specializaci (překladatelská a/nebo tlumočnická).
V daném termínu si musí student nechat na studijním oddělení zkontrolovat index, protože musí mít splněny všechny studijní povinnosti uvedené ve studijním plánu oboru, z něhož bude SZZK skládat.
Termíny přihlášek, odevzdání diplomové práce a kontroly indexu jsou uvedeny v harmonogramu příslušného školního roku.
Student, který na diplomním oboru neobhájil diplomovou práci, v dalších částech SZZK nepokračuje. Komise vyplní příslušný protokol, v němž je uvedeno, že student v první části oborové zkoušky neuspěl.
Student skládá SZZK po absolvování všech studijních povinností daných studijním plánem oboru, SZZK obvykle po 10. semestru studia. Maximální dobu upravuje čl. 3 Studijního řádu FF UK.
Student může obhajobu nebo SZZK opakovat nejvýše dvakrát. Časové lhůty stanovuje Studijní řád FF UK.
SZZK se hodnotí stupnicí výborně – velmi dobře – dobře – neprospěl. Známkou neprospěl se hodnotí v případě, kdy student neuspěje u obhajoby, z předmětu specializace nebo předmětu translatologie. Zkoušku musí student opakovat celou, s výjimkou obhajoby, pokud u ní prospěl.
1) Překlad. Překlad (a) z cizího jazyka do češtiny a (b) z češtiny do cizího jazyka, každý v rozsahu cca 1 normostrana +/- 10 %. Jeden překlad je odborný, druhý publicistický. Na oba překlady má student 180 minut času. Při překladu může používat překladatelské pomůcky.
Oba překlady se hodnotí jednou známkou. Hodnocení vychází z kritérií, s nimiž se student obeznámil v průběhu studia (hodnocení seminárních překladů, klauzurní práce, atestace z překladu), požaduje se však již profesionální úroveň překladu. Každý překlad hodnotí nezávisle na sobě minimálně dva učitelé podle interního systému hodnocení, a to na bodové škále v jednotlivých položkách hodnocení. Výsledek je zprůměrován.
2) Tlumočení. Student se dostaví na zkoušku 15 minut před stanovenou hodinou, protože obdrží k přípravě text na tlumočení z listu, případně podklady pro simultánní a konsekutivní tlumočení (uvedení do komunikativní situace). Všechny výkony studenta se nahrávají na magnetofon. Výkon hodnotí min. tři členové komise na základě interního systému hodnocení, a to na bodové škále v jednotlivých položkách hodnocení. Výsledek je zprůměrován.
Součásti zkoušky je:
(a) Tlumočení z listu – delší ucelený odborný text (cca 30 řádek) do češtiny a do cizího jazyka. Hodnotí se převedení smyslu a obsahu (tj. zachování invariantu informace, dosažení funkčně komunikativní ekvivalence atd.), tak i formální stránka tlumočnického výkonu (tj. plynulost, přiměřená rychlost, intonace, celková prezentace, kontakt s posluchači atd.) a jazyková úroveň.
(b) Konsekutivní tlumočení – oralizovaný text nebo audio/video nahrávka dvou úseků v délce úseku min. 5 minut (tématicky se nemusí vázat na tématické okruhy probírané v rámci seminářů KT ve II. cyklu). Student tlumočí jeden úsek z mateřštiny do aktivního cizího jazyka (B) a jeden úsek z cizího jazyka (B,C) do mateřštiny. Student si pořizuje tlumočnický zápis, který však není součástí hodnocení výkonu. Hodnotí se kvalita převodu, zachování smyslu, dosažení funkčně komunikativní ekvivalence, předání dominantních a vedlejších informací, zachování stylu a event. idiolektu řečníka, dále formální stránka tlumočení (především tzv. komunikativnost), plynulost a rychlost tlumočení, jakož i jazyková stránka. Za nejzávažnější chybu se považuje zkreslení či nepředání smyslu, vynechání dominantní informace, ale i nedostatečný komunikativní kontakt s posluchači.
(c) Simultánní tlumočení – audio/video nahrávka nebo oralizované expozé (tématicky mohou být zaměřeny na okruhy probírané v seminářích ST/II. cyklus) v rozsahu min. 2 x 10 minut. Hodnocení výkonu vychází ze stejných kriterií jako u KT (viz výše). Student tlumočí jeden min. 10-ti minutový úsek z mateřštiny do aktivního cizího jazyka (B) a jeden úsek z cizího jazyka (B,C) do mateřštiny.
3) Translatologie. Student se dostaví 30 minut před začátkem zkoušky na přípravu. U přípravy mu bude zadán k rozboru autentický text originálu (v cizím jazyce) a překladu (v českém jazyce) v rozsahu cca 25 – 30 řádek, jakož i základní otázky ke zkoušce. U přípravy může student používat výkladové a překladové slovníky, kterému budou poskytnuty na místě.
Zkouška z předmětu má tři základní části:
a) Translatologická analýza: vychází se z obsahu a povinné literatury předmětů Úvod do translatologie, Kontrastivní lingvistika I.-IV., Dějiny a kultura, Moderní literatura, Čeština pro překladatele, Překladatelská analýza textu, Teorie překladu, Mezinárodní vztahy, překladatelské semináře I. a II. cyklu.
Základem srovnávací analýzy a hodnocení je rozbor textu originálu a překladu v rozsahu cca 30 řádek. Model analýzy, srovnání a hodnocen si volí student. Požaduje se však funkcionalistický, soustavný, komplexní a dynamický model, který obsáhne textové i mimotextové složky sdělení (především cíl a funkci, situační / komunikační kontext originálu a překladu, stylistický aspekt) a který se neomezí na rovinu sémantickou, příp. stylistickou, nýbrž zahrne i rovinu pragmatickou, příp. semiotickou. Student by měl být schopen „rekonstruovat“ překladatelskou metodu, rozhodovací proces překladatele, kriticky zhodnotit překladatelská řešení a případně navrhnout řešení jiná, a to na základě provedené analýzy. Studentovi mohou být při zkoušce kladeny otázky v souvislosti s analýzou, srovnáním, hodnocením a redakcí překladu. U přípravy může být studentovi zadána konkrétní otázka k analýze a srovnání, na kterou se student u zkoušky více zaměří a rozvede ji obecněji.
b) Teorie překladu: vychází se z obsahu a povinné literatury těchto předmětů: Úvod do translatologie, Teorie překladu a tlumočení, Teorie překladu. Studentovi bude při přípravě zadána jedna základní otázka, obvykle v souvislosti s překladovou problematikou zadaného textu.
c) Dějiny překladu: vychází se z obsahu a povinné literatury těchto předmětů: Úvod do dějin a kultury, Moderní literatura, Dějiny překladu. Studentovi bude při přípravě zadána jedna otázka z dějin překladu a s tím související otázka z dějin literatury, které by měl u zkoušky rozvést a problematiku zasadit do příslušného společensko-historického, literárního a překladového kontextu. Pozornost by měla být věnována překladatelským normám a konvencím daného období, vývojovému hledisku uvedených aspektů, recepci původní a překladové literatury, poetice konkrétního překladatele/směru/školy, tvorbě konkrétního spisovatele apod.
Jedna část zkoušky probíhá v cizím jazyce oboru.
Další informace: